Svátostiny a odpustky

Svátostiny

Svátostiny jsou posvátná znamení ustanovená církví (rozdíl od svátostí), která posvěcují různé životní situace. Tvoří je vždy modlitba, doprovázená dalšími znameními (znamení kříže, pokropení svěcenou vodou, vkládání rukou,...).

Svátostiny neudělují milost Ducha svatého jako svátosti, avšak prostřednictvím modlitby církve připravují na přijetí milosti a uzpůsobují člověka ke spolupráci s ní.

Mezi svátostinami zaujímají důležité místo požehnání, která jsou chválou Boha a prosbou o jeho dary.

Některá požehnání mají trvalý dosah: mají účinek zasvětit osoby Bohu a vyhradit předměty a místa pro bohoslužebné účely. Jsou to např. požehnání opata nebo abatyše kláštera, zasvěcení panen a vdov, obřad řeholních slibů a požehnání pro některé církevní služby (lektora, akolyty, katechety atd.). Jako příklad požehnání předmětů lze uvést zasvěcení nebo požehnání kostela, oltáře, svěcení svatých olejů, posvátných nádob, rouch, zvonů atd.

Další příklady svátostin můžeme uvést žehnání osob, jídla, předmětů, především náboženských (křížků, obrázků, růženců a dalších), obydlí, pracovišť i různých prospěšných zařízení, dopravních prostředků, pokropení svěcenou vodou, udělování popelce na Popeleční středu, žehnání palmových ratolestí o Květné neděli atd.

Je vhodné a prospěšné, aby požádala kněze o požehnání maminka čekající dítě, rovněž je dobré požádat o požehnání domu či bytu, dopravního prostředku, o požehnání manželům při výročí sňatku, ale i o požehnání před odjezdem na dovolenou, před zkouškami či před řešením nějaké složité osobní situace apod. Je velmi vhodné, když rodiče žehnají svým dětem před důležitým krokem v životě nebo i každé ráno, když odcházejí děti do školy nebo rodiče do zaměstnání.

Svátostinou je také křesťanský pohřeb.

Křesťanský pohřeb je vyznáním víry ve vzkříšení mrtvých a život věčný. Při pohřbu společenství církve modlitbami provází křesťana na konci jeho pouti, aby ho předala "do rukou Otce". Datum a čas pohřbu je třeba přednostně domluvit s knězem, protože by se mohlo stát, že by neměl možnost v předem daném termínu pohřeb vykonat.

Odpustky

Odpustek je odpuštění časného trestu za hříchy, jejichž vina byla již zahlazena. Je to odpuštění, které náležitě připravený věřící získává za určitých podmínek zásahem církve, jež jako služebnice vykoupení rozděluje a používá pokladu zadostiučinění Krista a svatých.

Těžký hřích nás zbavuje společenství s Bohem a tím nás činí neschopnými dosáhnout věčného života. Být zbaven věčného života je "věčný trest" za hřích. Odpuštěním hříchů a obnovením společenství s Bohem dosahujeme prominutí věčného trestu. Avšak každý hřích, i všední, vyvolává lpění na tvorech či stvořených věcech, které musí být očištěno buď zde na zemi, nebo po smrti. Trest není nikdy aktivní čin Boha vůči člověku, ale důsledek našich hříchů, naší neschopnosti Boha poslouchat a odpovídat na jeho lásku. Pokud mluvíme v rámci života s Bohem o trestech, vždy se jedná o to, že trestáme sami sebe. Bůh nechá na své milované dopadnout následky hříchů, aby je mohl vychovat, očistit a ještě intenzivněji přitáhnout k sobě. Nelze to chápat jako "nějaký druh pomsty, kterou Bůh postihuje hříšníka zvenčí, nýbrž jako důsledky vyplývající ze samé podstaty hříchu".

Pro názornost si můžeme představit člověka, který se opíjí nebo hodně kouří. Když se vzdá tohoto hříchu, je mu odpuštěno. Ale následkem toho hříchu je poznamenáno tělo, je potřeba léčit orgány, které jsou poškozeny. A navíc se mu stává, že ho láká vrátit se k takovému jednání.

Odpustky stejně jako ostatní praxe pokání vedou věřícího k tomu, aby se člověk ve svém každodenním životě zaměřil k Bohu, byl stále více utvářen Duchem svatým a aby ve svém běžném jednání usiloval o dokonalost lásky.

Plnomocný odpustek můžeme získat jen jednou denně. Výjimku může tvořit případ, když je člověk v nebezpečí smrti. Můžeme je získávat pro sebe i pro zemřelé.

Pro získání plnomocného odpustku jsou nutné čtyři podmínky:

Vykonání skutku, s kterým je spojen odpustek
Přijetí svátosti smíření,
Eucharistické přijímání a modlitba na úmysl Sv. otce,
Navíc je požadováno, aby se nelnulo ke hříchu - ani k všednímu.

Podmínky zpovědi, přijímání a modlitby na úmysl papeže mohou být splněné i několik dní před, nebo po vykonání předepsaného skutku. Pro získání několika plnomocných odpustků v různých dnech stačí jedna zpověď. Kdo se úplně nezbavil záliby ve hříchu, nebo plně nesplnil uvedené podmínky, získává odpustek pouze částečný. I když si díky čtvrté podmínce nejsme nikdy jisti, zda plnomocný odpustek získáme, je vždy důvod se o to pokusit. Už proto, že se tím obracíme k Bohu a můžeme tím získat posilu a uzdravení našich slabostí.

Plnomocné odpustky jsou spojeny např. s těmito skutky (není zde uveden úplný výčet):

Nejméně půl hodiny rozjímat nad písmem svatým s úctou povinnou Božímu slovu.
Modlitba růžence v kostele, v rodině, nebo jiném společenství. Růženec je třeba se modlit nepřetržitě, bez přerušení.
Zbožně vykonat křížovou cestu. Na místech zastavení rozjímat o utrpení a smrti Krista.
Během liturgie Velkého pátku se zbožně účastnit adorace kříže.
Vykonat nejméně půlhodinovou adoraci před Nejsvětější svátostí.
Být přítomen prvnímu svatému přijímání jiných věřících.
Zbožně se účastnit eucharistického průvodu, zvláště o slavnosti Těla a Krve Páně.
Účastnit se první mše svaté novokněze.
Poslední den v roce v kostele nebo v kapli recitovat nebo zpívat chvalozpěv Bože, chválíme tebe.
Přijat požehnání papeže městu a světu (Urbi et Orbi) a to i prostřednictvím rozhlasu či televize.
Obnovit křestní slib použitím jakékoliv obvyklé formule během oslavy velikonoční vigílie, nebo při výročí vlastního křtu.
Zúčastnit se nejméně třídenních exercicií.
Plnomocné odpustky pouze pro duše v očistci:
Kromě 4 podmínek uvedených shora je třeba:
Dne 1. listopadu odpoledne a 2. listopadu po celý den pomodlit se při návštěvě kteréhokoli kostela modlitbu Páně a vyznání víry. Od 1. do 8. listopadu navštívit hřbitov a pomodlit se tam třeba jen v duchu za zemřelé;

V ostatních dnech lze takto získat odpustky částečné.

Částečné odpustky lze získat i bez splnění čtyř výše uvedených podmínek zbožnou recitací různých modliteb nebo zbožnými invokacemi, a to i v duchu pronášenými. Dále je možné získání odpustků skutky milosrdenství vůči druhým lidem, sebezápory či vydáváním svědectví víry tam, kde se nachází.